Jaký je rozdíl mezi tromboflebitidou a flebotrombózou ?

Dosti často se termíny flebitida a trombóza zaměňují. Oba termíny znamenají ucpání (obliteraci) žilního řečiště trombem. Aby mohl vzniknout trombus, musí být splněna triáda vyvolávajících faktorů, kterou popsal již koncem 19. století slavný německý lékař Rudolf Wirchow. Jedná se o: 1) zpomalení krevního proudu, 2) poškození cévní stěny, 3) zvýšenou krevní srážlivost. V dalším klinickém obraze, lokalizaci trombu, prognóze a způsobu léčby se však obě klinické jednotky liší.

Tromboflebitida

Je zánětlivé onemocnění žilního systému, při němž se v důsledku zánětu žilní stěny vytváří trombus v povrchním žilním systému. Vyvolávající příčinou mohou být zanícené žilní městky, kožní infekce, pobodání hmyzem, podráždění žilní stěny aplikací nitrožilní injekce či infuze nebo některá systémová či nádorová onemocnění.

Typický klinický obraz je zarudnutí a bolestivé zduření podkoží podél povrchní žíly, někdy doprovázené otokem končetiny a zvýšenou tělesnou teplotou. Nejčastěji se tromboflebitida vyskytuje u pacientů s rozsáhlejšími křečovými žilami. Zánět se léčí lokálně prostředky obsahujícími heparin a protizánětlivá léčiva, celkově se podávají protizánětlivé léky, někdy i antibiotika. Zánět spontánně během několika dnů až týdnů odeznívá. Riziko utržení trombu a jeho vmetení krevním řečištěm do plic je minimální a připadá v úvahu pouze u tromboflebitid, které se nacházejí na přechodu povrchního žilního systému do systému hlubokého.

Flebotrombóza

Je onemocnění, kdy v hlubokém žilním řečišti končetin vzniká trombus, který uzavírá buď zcela nebo částečně průsvit žíly. Jeho příčinou může být jedna z možností výše popsané Wirchowovy triády.

V klinickém obraze dominuje otok postižené končetiny, bolestivost, někdy i zarudnutí, někdy je přítomna zvýšená kresba povrchních žil. Hluboká žilní trombóza je nebezpečná v tom, že velmi často dochází k odtržení trombu a k jeho zanesení krevní cestou do plicního oběhu, kde ucpává plicní tepenné řečiště, a tím je znemožněno proudění krve v malém oběhu a její okysličení. Tento stav se nazývá plicní embolie a pro pacienta může skončit i během několika vteřin náhlou smrtí. Proto je hluboká žilní trombóza velmi nebezpečná a proto musí být co nejdříve zahájena protisrážlivá léčba, která odtržení trombu či narůstání trombózy účinně brání.

Nejčastěji se může flebotrombóza vytvořit v žilách dolních končetin, ale může postihovat i žíly paže či orgánové žíly v dutině břišní. Čím blíže srdci je žilní trombóza lokalizována, tím větší je pravděpodobnost plicní embolie z ní vzniklé.

Pokud není žilní trombóza včas diagnostikována a léčena, může dojít nejen k akutním komplikacím, k nimž patří plicní embolie, ale může dojít i k pozdním následkům, které se vyvinou u 2/3 neléčených nebo neadekvátně léčených pacientů do 2 let. Jedná se zejména o chronické otoky dolních končetin, chronické kožní změny a v posledním stadiu i o rozvoj otevřeného bércového vředu. Proto je nutné při podezření na hlubokou žilní trombózu vždy co nejdříve navštívit svého praktického lékaře, který zařídí další potřebná diagnostická vyšetření, k nimž patří zejména laboratorní vyšetření D-dimerů a ultrazvukové vyšetření hlubokého žilního systému končetin.

MUDr. Tomáš Klimovič