O bércových vředech - prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc.

imgBércový vřed patří mezi onemocnění, která v posledních letech mají vzestupnou tendenci, což nepochybně souvisí s prodlužujícím se průměrným věkem obyvatel. Podle známých údajů trpí bércovým vředem 0,3 – 1% populace produktivního věku, avšak ve věkových skupinách nad 65 roků, se jeho výskyt pohybuje mezi 4-5%.

Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do tkání podkožních. 
Z obecného pohledu je bércový vřed chronická rána, která se hojí výstavbou nové tkáně. Doba hojení bércového vředu bývá zpravidla dlouhá a je podmíněna příčinou bércového vředu.

Určení příčiny bércového vředu je také základem úspěšné léčby. Bércové vředy mohou být zapříčiněny zevními vlivy – poraněním, chemickými látkami (kyseliny, louhy, hnojiva) nebo infekcí (např. růže-erysipel). Daleko častěji jsou bércové vředy způsobené vnitřními příčinami, mezi které patří žilní poruchy, postižení tepen, poruchy mízního systému, onemocnění výměny látkové (cukrovka), onemocnění nervového systému (např. roztroušená skleróza), kožní nádory, event. další méně časté příčiny. V procentuálním zastoupení tvoří největší část (57-85%) bércové vředy žilního původu.

Bércové vředy žilního původu jsou výsledným stavem chronické žilní nedostatečnosti. Chronická žilní nedostatečnost je stav, při kterém jsou porušeny mechanizmy návratu žilní krve k srdci, dochází k městnání krve v dolních končetinách a ke zvýšení žilního tlaku, především v krajinách kotníků. Dlouhodobě zvýšený žilní tlak v dolních končetinách vede k trvalým změnám ve vlásečnicích, mízních cévách a okolní tkáni, která je postupně destruována. Tyto změny v žilním oběhu jsou provázeny pestrými kožními projevy, včetně bércového vředu.

Prvním projevem chronické žilní nedostatečnosti kromě varixů je otok, který se objevuje v dolních částech končetin, zejména kolem kotníků. Dalším průvodním jevem jsou pigmentace – světle až temně hnědé skvrny, způsobené ukládáním železitého pigmentu v kůži. K následujícím změnám, které se objevují na kůži dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti patří ekzém, suchá a šupinatá kůže se zesílenou rohovou vrstvou, tuhá kůže, která vzniká vazivou přeměněnou původně měkkého otoku, dále spontánně se tvořící bílá, lesklá, jizevnatá ložiska – nejčastěji pod vnitřním nebo zevním kotníkem a bércový vřed.

Bércový vřed žilního původu je výsledkem poruch výměny látkové v kůži a podkoží, vzniklých na podkladě dlouho trvajícího stavu chronické žilní nedostatečnosti a je provázen výše uvedenými kožními projevy, které mu obvykle předcházejí. Bércové vředy se nejčastěji vyskytují v dolní třetině bérce v krajině vnitřního, méně často vnějšího kotníku. U každého bércového vředu je třeba zhodnotit velikost, okraje s okolím a spodinu, která může být hluboká, povleklá nebo mělká a čistá s červenou, již nově se tvořící tkání. Bércové vředy žilního původu se vyznačují silným mokváním, které je způsobeno otokem při městnání krve v dolních končetinách.

Léčba bércového žilního původu musí být zaměřena na jeho vzhled, příčinu a celkový stav nemocného. Má-li být úspěšná, musí mít komplexní charakter – léčbu místní, celkovou a fyzikální.

a) Při místním ošetřování se používají různé obklady např. ze slabě růžového roztoku hypermanganu, z Borové vody, dále masti – např. Borová vaselina, Kafrová mast, Borargentová mast a další, které patří k tzv. „klasické“ léčbě. V současné době se stále více používají tzv. „moderní“ prostředky k ošetřování bércových vředů, které mají různé materiálové složení a z toho vyplývající různý účinek. Jejich správným výběrem a současně správným ohodnocením zejména spodiny bércového vředu, vytvoříme vhodné prostředí k urychlení hojení bércového vředu.

b) Celková léčba je cílena na příčinu bércového vředu – porušenou funkci žilního sytému. Řadí se sem léky, které působí na žilní stěnu – venotonika (venofarmaka).

c) Klíčový význam v léčbě bércového vředu žilního původu má léčba zevní kompresí, tzn. obinadly, která snižují, případně odstraňují městnání krve v dolních končetinách.

Prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc.