Proktologické instrumentální vyšetření

imgPoslední fází běžného proktologického vyšetření jsou vyšetření instrumentální –anoskopie, rektoskopie a případněkoloskopie.

Po kliknutí se každý obrázek zvětší

imgAnoskopie se provádí v poloze na kolenou a loktech. Čištění konečníku klyzmatem před tímto vyšetřením není nutné. Anoskop (obr. 1 A,B) je kónický tubus (asi 7 cm dlouhý a 2cm široký) s lehce zkoseným koncem a s držadlem. Do přístroje je vsazeno osvětlení. Anoskopy se vyrábějí kovové nebo plastové (na jedno použití). Anoskop s mandrénem (zavaděčem) potřený lubrikantem se šetrně zavede do řitního kanálu. Po vytažení mandrénu se za pomalého povysouvání anoskopu prohlíží vnitřní stěna řitního kanálu a nejnižší část konečníku. Lékař si všímá charakteru stolice (přítomnosti hlenu, hnisu, krve) vzhledu sliznice, přítomnosti polypů, nádoru, hemoroidů nebo ústí píštělí. Tubusem anoskopu lze zavést bioptické kleště a bezbolestně odebrat vzorek sliznice či podezřelé tkáně k mikroskopickému vyšetření. Tubus je také využíván jako pracovní kanál k ambulantnímu ošetření hemoroidálních onemocnění.

imgRektoskopie se obyčejně provádí na konečníku vyčištěném mikroklyzmatem půl hodiny před vyšetřením. Pacient je v poloze na kolenou s opřením o prsa při pokrčených loktech (poloha genupektorální) a prohnutím v bederní páteři, přičemž hluboce a klidně dýchá otevřenými ústy. Rektoskop (obr. 2 A,B) je tubus asi 30 cm dlouhý a 2 cm široký, opět s osvětlením a mandrénem. Dalším příslušenstvím je balonek, kterým lze do konečníku vpravit malé množství vzduchu k rozepnují ampuly konečníku, čímž se získá dobrý přehled při vyšetření.

imgTaké rektoskopy lze použít kovové nebo plastové (jednorázové). Tubus s mandrénem potřený lubrikantem je zaveden za řitní kanál. Dále se mandrén vytáhne a po instilaci vzduchu balonkem pokračuje zavádění za kontroly zraku. Při vhodné anatomické konfiguraci a současně dobré spolupráci pacienta lze prohlédnout nejen celý konečník, ale i přechod esovité kličky tlustého střeva v konečník. I přes šetrné a nenásilné zavádění rektoskopu může být toto provázeno nepříjemným pocitem v břiše a pocitem nucení na stolici (zvláště po vpravení vzduchu balonkem). Stěžuje-li si pacient při zavádění přístroje na bolest, je nutné vyšetření přerušit. Zavedeným tubusem pak lze pomocí speciálních kleští bezbolestně odebírat vzorky tkáně (nádorové, zánětlivé) k mikroskopickému vyšetření.

Není-li výše uvedenými vyšetřeními zjištěna příčina obtíží pacienta nebo odhalen zdroj krvácení, je nutné provést koloskopické vyšetření.

imgKoloskopie umožní prohlédnout celé tlusté střevo, konečník a řitní kanál, často i konečnou část tenkého střeva. Provádí se po dokonalém vyprázdnění obsahu tračníku roztokem projímací soli den před vyšetřením. Pacient je v poloze na levém boku a zádech, často se nitrožilně aplikuje zklidňující a bolest tlumící prostředek, protože vyšetření není příjemné. Délka vyšetření bývá v průměru od 15 do 30 minut. Koloskop (obr. 3 A,B) je flexibilní optický přístroj dlouhý asi 120 cm, který obsahuje zdroj studeného světla a objektiv pro přenos obrazu z vnitřku střeva na obrazovku, kterou lékař při vyšetřování pozorně sleduje. Koloskop umožní rozfouknutí stěny střeva, oplach stěny a odsátí tekutého obsahu, odstranění menších polypů nebo odběr vzorků tkání, zejména při nálezu zánětu či nádoru.

MUDr. Martin Kouda