Stříbro v hojení ran

O využití antiseptických (čistících) vlastností stříbra se můžeme dočíst již v době starého Říma. Ve středověku se věřilo, že stříbrné mince čistí vodu ve studních a díky uchovávání  svěcené vody  ve stříbrných nádobách jí byl dán „zázračný“ vliv na hojení různých poranění.

19. století díky posunu ve vědě ukázalo nejen přítomnost bakterií, ale také schopnost stříbra snižovat jejich počet. Z tohoto důvodu se také roztok s obsahem stříbra používal jako antiseptikum nejen u popálenin. K útlumu využití přírodních antiseptik, ke kterým stříbro řadíme v léčbě jak místních, tak celkových infekcí, došlo po objevu penicilinu, kdy byla tato nahrazena antibiotiky. Bohužel současnost ukazuje, že tento vývoj léčby nebyl zcela šťastný.

Je to z důvodu omezené účinnosti antibiotik vždy jen na určité skupiny bakterií, bohužel v chronické ráně je zastoupena vždy celá škála různých bakteriálních kmenů. Navíc pokud je v ráně přítomný biofilm (povlak), jsou antibiotika ve většině případů neúčinná úplně a bakterie si na daný typ antibiotik vytvoří rezistenci (zvyknou si na něj a příště již na tyto bakterie použité antibiotikum nefunguje). Z tohoto důvodu již mezinárodní společnosti zabývající se hojením ran vydaly doporučení, která jednoznačně u většiny infekcí v ráně antibiotika nedoporučují.

Naproti tomu antiseptika, mezi která řadíme i stříbro, účinkují na všechny kmeny (druhy) bakterií i kvasinek (plísní), riziko vzniku rezistence je zde velmi malé. Naopak stříbro umí potlačit i infekci vyvolanou bakteriemi, které jsou rezistentní a běžná antibiotika na ně nezabírají.

Kdy tedy využíváme materiály se stříbrem?

Už z předchozích informací je zřejmé, že materiály pro hojení ran s obsahem stříbra využíváme u ran se známkami infekce. Známkou probíhající infekce v ráně je bolest, otok, zarudnutí okolí, zvýšená teplota, porušení funkce a produkce zapáchající tekutiny, která může být produkována v různé hustotě a množství. Stříbro v ráně působí až po kontaktu s tekutinou, jeho využití tedy není možné u ran, které jsou suché.

Krytí s obsahem stříbra se od sebe navzájem liší nejen dle druhem stříbra, které obsahují, ale i nosným materiálem, z kterých jsou jednotlivé druhy krytí vyrobená. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé materiály svým složením velmi odlišné, je různá i jejich kvalita a způsob použití. Ne všechny produkty, které deklarují antimikrobiální účinek, skutečně takto fungují. Je to dáno především druhem použitého stříbra a jeho schopností se uvolnit do rány. (nejlépe fungují materiály, které obsahují tzv. iontové stříbro). Kvalitní materiály s obsahem stříbra umí naopak mimo zvládnutí infekce také snížit bolestivost převazů a ochránit okolí rány před poškozením. Více podrobností o těchto materiálech se stříbrem naleznete ZDE. Jejich velkou předností je skutečnost, že vstřebávání z krycího materiálu do organizmu je minimální, stříbro se uvolňuje z materiálů podle potřeby pouze do oblasti rány, kde působí pozitivně. Znamená to, že nepředstavuje žádnou zátěž pro okolní zdravou tkáň.

Kdy je naopak léčba materiály se stříbrem nevhodná?

Je to u pacientů s přecitlivělostí na stříbro, dále u pacientů podstupujících radioterapii by krytí nemělo být na ráně v době provádění ozařování. Bezprostředně po záření lze krytí opět aplikovat. Dále by materiály se stříbrem neměli být v místě provádění RTG vyšetření, ultrazvuku, nebo magnetické rezonance.

Při aplikaci krytí se stříbrem je důležitá opatrnost u dlouhodobého a častého podání, dále u dětí a novorozenců z důvodu omezených údajů o  tomto využití.

Materiály s obsahem stříbra mají v hojení ran v současnosti svoji nezastupitelnou úlohu, ale  jejich použití patří do rukou specialisty v oblasti hojení ran.

Bc. Jana Dvořáková