Symptomy chronické žilní choroby

Z dostupných statistických údajů vyplývá rozsáhlý výskyt onemocnění žilního systému dolních končetin v naší populaci.

Z dostupných statistických údajů vyplývá rozsáhlý výskyt onemocnění žilního systému dolních končetin v naší populaci. Chronická žilní choroba (CVD) postihuje pacienty v produktivním věku a je často příčinou snížené pracovní výkonnosti nebo pracovní neschopnosti. Chronická žilní choroba spolu s posttrombotickým syndromem představují jedno z nejčastějších zdravotních postižení v rozvinutých státech a také naše země patří k oblastem s jejich největším výskytem.

Údaje o prevalenci a incidenci chronických žilních onemocnění se značně liší podle různých metod hodnocení, podle kritérií definování projevů souvisejících s žilním onemocněním a podle geografických lokalit.

Podle epidemiologických studií mohou být mírné projevy onemocnění až u 50 % populace, významné u 5-15 % osob a závažné projevy u 1-2 % obyvatel. Prevalence žilních onemocnění je vyšší u žen a u obou pohlaví se zvyšuje souběžně s věkem. Významné studie udávají výskyt onemocnění žilního systému u 24-57 % žen a u 12-26 % mužů.

Chronická onemocnění žilního systému dolních končetin nepředstavují, až na výjimky, život ohrožující stavy, a tak názory na jejich význam mohou být rozdílné. Kvalita života pacientů je však ve velkém procentu případů nepochybně ovlivněna a může vést až k invaliditě.
Etiologie CVD zůstává stále nejasná. Příčina vzniku chronické venózní choroby je multifaktoriální a představuje kombinaci vnitřních a vnějších vlivů.

Rizikové faktory chronické žilní choroby zahrnují dědičnost, věk, ženské pohlaví, obezitu (zejména u žen), těhotenství, dlouhé stání a větší tělesnou výšku. Mezi vlivy životního stylu počítáme dlouhé stání, sezení, nedostatek dietní vlákniny a s tím spojenou obstipaci, nošení těsného spodního prádla, zvýšený posed na toaletě (kombinace venostázy ve volně svěšených dolních končetinách se zvýšeným intraabdominálním tlakem při defekaci), málo tělesného pohybu a kouření.

Všechny objektivní klinické projevy chronické žilní insuficience (CHŽI) a subjektivní potíže vznikají v důsledku žilní hypertenze.

Ve většině případů je žilní hypertenze způsobena refluxem přes insuficientní chlopně, další příčiny však zahrnují obstrukci žilního odtoku a selhání svalové pumpy v lýtku při obezitě nebo nepohyblivosti dolní končetiny. K refluxu může docházet v povrchovém nebo hlubokém žilním systému nebo v obou.

Objektivní příznaky mohou být velmi rozmanité od drobných teleangiektázií, přes retikulární a uzlovité varixy, až po rozsáhlé kožní defekty a žilní bércový vřed různé velikosti. Všechny tyto klinické nálezy mohou, nebo nemusejí, být provázeny subjektivními potížemi.

Subjektivní příznaky, které se tradičně připisují CVD, zahrnují bolesti, tíhu, únavu, pocit otékání, křeče, svědění, brnění a neklidné nohy. Potíže mají spontánně kolísavou intenzitu a mění se i v závislosti na ročním období a klimatu. Podíl pacientů, kteří mají některé z těchto příznaků, stoupá se závažností postižení žilního systému. Velikost subjektivních obtíží nemusí vždy korelovat s velikostí varixů. Velké varixy mohou být zcela asymptomatické a naopak, nevýrazný nález na dolních končetinách může být provázen velkými subjektivními obtížemi pacienta.

Příznaky postižení žilního systému, jakými jsou pocit těžkých nohou nebo večerní perimaleolární otoky, nemusejí být vždy provázeny křečovými žilami. Tento stav bývá označován jako funkční flebopatie, prevarikózní syndrom nebo hypotonická flebopatie. Chronická žilní choroba bývá spojena se sníženou kvalitou života, zejména ve vztahu k bolesti, tělesné funkci a mobilitě. Bývá také asociována s depresí a sociální izolací. Žilní ulcerace na dolních končetinách, nejtěžší manifestace chronické žilní choroby, jsou obvykle bolestivé a ovlivňují kvalitu života.

Výše uvedené symptomy se zhoršují při Výše uvedené symptomy se zhoršují při dlouhodobém stání, sezení, ke konci dne, naopak v ranních hodinách nebo při elevaci končetin se zmírňují.

V odstraňování subjektivních potíží a otoků spojených s CVD jsou účinná venofarmaka (venotonika). Jde o symptomatickou léčbu. Preparáty této skupiny mohou být původu rostlinného (aescin, rutosidy, diosmin, ruscus a hesperidin), semisyntetické (tribenosid, troxerutin) nebo syntetické (calcium dobesilas, diethylamin, heptaminol). K nejrozšířenějším venofarmakům patří flavonoidy (bioflavonoidy), rutin, oxerutin a troxerutin. Tyto léky zlepšují žilní a lymfatický návrat zvyšováním žilního a lymfatického tonu. Snižují tím žilní hypertenzi a mají pozitivní vliv na průtok krve mikrocirkulací. Dále snižují viskozitu krve, agregaci erytrocytů, adhezi leukocytů a permeabilitu kapilár, zvyšují fibrinolytickou aktivitu krve a mají membranoprotektivní působení.

V posledních letech byla venofarmaka podrobena laboratornímu zkoumání a četným kontrolovaným klinickým studiím, které jejich účinky potvrdily.
Indikací k medikamentózní terapii by měla být přítomnost subjektivních příznaků, progrese kožních projevů CVD nebo flebedém.

Pro podávání venofarmak jsou často doporučována různá dávkovací schémata. Pacienti s projevy chronické žilní insuficience nebo s poruchami funkce mikrocirkulace mohou vyžadovat trvalé, časově neomezené užívání. Naproti tomu u osob s jednoduchými primárními varixy, bez projevů žilní nedostatečnosti, je vhodné intermitentní podávání v závislosti na přítomnosti symptomů.

MUDr. Sabina Švestková