Typy ran

S ránami se v praxi setkáváme nejčastěji na povrchu těla, ale mohou vzniknout také v oblasti sliznic, nebo vnitřních orgánů.

Vnější, neboli povrchovou ránu, můžeme definovat jako porušení celistvosti kožního krytu. Při porušení celistvosti kůže, dochází také k porušení její hlavní funkce, a to ochrany před vnějším prostředím.

Příčinou vzniku rány bývá poranění, nebo onemocnění získaná v průběhu života (diabetes, chronická žilní nedostatečnost, nádory…), či onemocnění vrozená (Epidermolysis bullosa congenita – „nemoc motýlích křídel“). Případně se na otevření rány může podílet kombinace poranění a nemoci.

Rány, které vznikly mechanickým působením z vnějšího prostředí dělíme podle mechanismu vzniku na:

a) mechanické (traumatické): odřeniny, tržné, sečné, bodné, střelné, způsobené pokousáním a další

b) termické: popáleniny, omrzliny

c) chemické a radiační

Dále rány dělíme také podle průběhu jejich hojení.
Rány, které se hojí rychle bez komplikací, označujeme jako primárně se hojící rány. Musíme mít na paměti, že hojení je fyziologický, tělu přirozený proces a vždy prochází několika fázemi hojení.

Jako první nastupuje zánětlivá fáze, ta začíná tvorbou krevní sraženiny (strupu na povrchu rány), v tomto období dochází k čištění rány. Tělo se snaží zbavit nebezpečných bakterií, které se dostaly do rány v průběhu zranění. Dále nastupuje růstová fáze, v této fázi hojení dochází k náhradě poškozené tkáně vazivem. Poslední etapou v hojení  je fáze epitelizační, v průběhu této fáze hojení dochází k vyzrávání jizvy.

V případě, že je v některé fázi narušen tento tělu vlastní reparační hojící proces,  dochází k poruše hojení a vzniku rány chronické. Za chronickou ránu lze označit takové poranění, které ani přes optimální léčbu nevykazuje známky hojení po dobu 6 – 9 týdnů. V odborných článcích je možné se také setkat s označením nehojící se rána, nebo komplikovaně se hojící rána.

Do chronicity může také přejít i primárně se hojící rána v případě špatného a nešetrného ošetřování.

Jak je vidět, každá fáze hojení rány je velmi odlišná a z toho důvodu si také žádá individuální přístup a volbu správného krycího materiálu. Je bohužel velmi rozšířeným omylem, že každou ránu lze hojit od začátku do konce jen s pomocí jedné „náplasti“. Rovněž použití tzv. všehojících gelů na rány, které jsou dnes hojně především v lékárnách komerčně propagovány, může být problematické. Přehled klinicky ověřených a osvědčených produktů na hojení ran proto naleznete např. ZDE.

Léčení chronických ran je velmi složitou a nákladnou záležitostí, pro úspěšnou léčbu je nutná multioborová spolupráce lékařů, zahrnující všechny aspekty hojení chronické rány. Bohužel v případě, že pacient nespolupracuje a nedodržuje režimová opatření doporučená lékařem, bývá veškerá snaha a vynaložené finanční prostředky  zbytečné.

Bc. Jana Dvořáková