Základní informace

Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko do tkání podkožních. Jde o porušení souvislosti kůže, které se může stát vstupní bránou infekce do organismu. Z obecného pohledu se bércový vřed řadí mezi rány, neboť dochází k porušení anatomické stavby a funkce kůže. Bércový vřed je rána chronická, objevující se nejčastěji v dolní třetině bérců. Hojí se výstavbou nové tkáně s anatomickou strukturou a obnovenou funkcí. Doba hojení je zpravidla delší než 6 týdnů.

Podle dostupných údajů trpí bércovým vředem 0,3–1 % populace produktivního věku, avšak ve věkových skupinách nad 70 let se jeho výskyt pohybuje mezi 4–5 %. Více jsou postiženy ženy než muži, a to v poměru 2:1 až 3:1. V každé věkové skupině způsobuje bércový vřed problémy zdravotní, ekonomické, sociální a psychologické. U mladších nemocných je provázen často dlouhodobou pracovní neschopností, mnohdy nezpůsobilostí vykonávat dosavadní zaměstnání, případně invaliditou. Ve vyšších věkových skupinách způsobuje bércový vřed, kromě dopadů zdravotních a ekonomických, specifické problémy v oblasti sociální, neboť tito nemocní se často dostávají do sociální izolace nebo závislosti na pomoci druhých.

CO JE PŘÍČINOU BÉRCOVÉHO VŘEDU?

Určení příčiny bércového vředu je základním předpokladem správné diagnózy a úspěšné léčby. Často pouhé zhodnocení bércového vředu pohledem, jeho lokalizace, velikost, charakter spodiny a kožní změny v okolí mnohé napoví o příčině, vývoji a prognóze onemocnění.

Bércové vředy mohou být zapříčiněny zevními vlivy – fyzikálními inzulty (poranění, teplo, chlad, tlak apod.), chemickými příčinami (kyseliny, louhy, umělá hnojiva, léky, rostlinné extrakty) nebo infekcemi (růže, kožní tuberkulóza, hluboká plísňová onemocnění aj.). Daleko častěji jsou bércové vředy způsobené příčinami vnitřními, mezi které patří: žilní poruchy, tepenné poruchy, poruchy mízního systému, onemocnění výměny látkové (cukrovka), onemocnění nervového systému (roztroušená skleróza, postižení nervových provazců aj.), kožní nádory. V procentuálním vyjádření největší část tvoří bércové vředy žilního původu, podstatně menší část vředů má tepennou příčinu, za nimi pak následují vředy diabetické a zbývající malé procento má příčinu jinou. V mnoha případech je příčina bércového vředu kombinovaná a střídavě může některá z příčin převládat.

JSOU BÉRCOVÉ VŘEDY DĚDIČNÉ A JAKÉ JSOU RIZIKOVÉ FAKTORY?

Bércové vředy nejsou dědičné onemocnění, ale dědí se některé příčiny, které k jejich vzniku vedou. Zde je třeba zdůraznit dědičnou dispozici k poruchám žilním – ke vzniku křečových žil a oběhovým poruchám žilního systému, které jsou nejčastější příčinou vzniku bércového vředu. K rizikovým faktorům, které mohou přispět k manifestaci bércového vředu žilního původu, patří opakované záněty žil, zejména záněty hlubokých žil, dále dlouhodobé stání a sezení, které vedou k městnání krve v dolních končetinách, zejména v krajinách kotníků. Jiným rizikovým faktorem jsou opakovaná těhotenství. Dalším rizikem je nadváha a obezita. Ke vzniku bércových vředů žilního a především tepenného původu přispívá kouření, neboť nikotin způsobuje zúžení cév a snižuje zásobení tkání kyslíkem.