Hojení ran: různé fáze vyžadují různý přístup

Rány se liší nejen svým původem rozsahem a hloubkou, ale rovněž fází, v níž se právě nachází. Od ní se odvíjí nejvhodnější způsob léčby a ošetření s cílem co nejvíce urychlit hojení.

Hojení rány je proces, k němuž dochází po vzniku rány, a který probíhá v několika fázích. Ve všech je nutné zabránit infekci, dalšímu poškození a udržet prostředí rány ideálně vlhké. Léčba ran proto vyžaduje správnou lékařskou péči (vhodně zvolené krytí, ošetření její spodiny apod.), protože je zde velké riziko stagnace hojení v určité fázi a přechodu do chronicity. Konkrétní prostředek na léčbu ran je nutno zvolit adekvátně k vlhkosti a hloubce rány.

První fáze

Začíná procesem čištění s cílem odstranit z rány veškeré nežádoucí složky. V místě proto vzniká zánět, pro který je typický otok, zarudnutí, bolest a zvýšená teplota postiženého místa. Dochází k migraci zánětlivých buněk (leukocytů, histiocytů, fibroblastů), jejichž primární úlohou je fagocytóza, tedy proces rozpoznávání a pohlcování cizorodých částic.

V ráně často vzniká nekróza, což představuje mechanickou i funkční překážku hojení. Nutné je proto odstranit nekrózy, odumřelé tkáně a povlaky, tzv. debridement. Provádí se chirurgicky nebo šetrnějším způsobem, enzymaticky nebo autolyticky, kam patří především všechny metody mokrého hojení. Často se využívá i účinků vody (hydroterapie) podtlakové terapie nebo léčby pomocí larev.

Druhá fáze

V této fázi se tvoří nové krevní cévy a ránu postupně vyplňuje granulační tkáň. Vzniká síť kolagenních vláken, která se díky růstovému faktoru TGF-β, produkovanému přítomnými makrofágy. Stává podkladem pro následující proces epitelizace. Když granulační tkáň ránu vyplní, začíná se uzavírat. Je však důležité zabránit nadměrnému růstu granulační tkáně, aby nezpomalila nebo dokonce nezastavila následnou fázi epitelizace, což je poslední etapa hojení.

Třetí fáze

Epitelizace bezprostředně provází fázi granulace, která vytváří nosnou plochu pro tvorbu nového pojivového tkaniva a pokožky, která je tenká a bez kožních adnex (chlupů, vlasů, žláz a nehtů). Jde o konečnou fází hojení rány. Začíná z okrajů nebo z epitelizačních ostrůvků uvnitř rány. Buňky pak v podstatě „migrují“ po její vlhké spodině. Proto je důležité chránit epitelizující ránu před vyschnutím.

Vhodné krytí k hojení rány

Volba konkrétních prostředků krytí rány závisí na její hloubce.

Povrchové rány – puchýře, strupy, dekubity 2. stupně, poškození kůže související s vlhkostí:  hydrogelová krytí (příp. se stříbrem), kolagenová krytí (příp. se stříbrem), hydrokoloidy, gel s medem), jako sekundární krytí pak transparentní materiál, gáza nebo kompozitní krytí

Hluboké rány – dekubity 3. a 4. stupně, podezření na hlubokou ránu: kolagenová krytí, algináty (s vápníkem, stříbrem nebo i medem), bakteriostatické pěny, gel s medem. Jako sekundární krytí se pak využívá gáza, pěna, superabsorbent

Dekubity bez určení stupně – suchá a rozbředlá nekrotická tkáň: enzymatický debridement, hydrogel (příp. se stříbrem), algináty (s vápníkem, stříbrem, medem), gel s medem. Pro sekundární krytí se používá gáza, pěna či superabsorbent.

 

NEWSLETTER
PARTNEŘI