Bércový vřed: Mýty, na které při léčbě raději zapomeňte
Aktualita
Otoky dolních končetin jsou symptomem mnoha patofyziologických stavů, se kterými se setkáváme v každodenní praxi. Otoky jsou obvykle charakterizovány jako nahromadění většího množství tekutiny v intersticiálním prostoru, které může dosáhnout objemu až několika litrů.
Otok není onemocněním, ale vždy jen příznakem (symptomem).
Otoky je možné dělit podle různých hledisek na otoky přechodné a trvalé, generalizované či lokalizované, vrozené či získané, akutní a chronické nebo dle symetrie na bilaterální či unilaterální.
Nejčastěji se vyskytující otoky DK v dermatologické praxi:
• chronická žilní insuficience, superficiální tromboflebitida, flebotrombóza,
• posttrombotický syndrom,
• lymfedém,
• lipedém,
• erysipel.
Cílem léčby je především odstranění příčiny, redukce otoku, odstranění bolesti, zánětlivých změn a nakonec i zabránění vzniku recidivy zánětlivých komplikací.
Základem je kompresivní léčba (bandáže, punčochy ve 2. kompresivní třídě; u posttrombotického syndromu, v rámci prevence bércového vředu žilní etiologie a u mízních otoků pak ve 3. nebo i 4. kompresivní třídě; dále krátkotažná obinadla apod.), eventuálně léčba chirurgická u CVI. U lipedému je důležitá především redukce váhy a dietní opatření.
Z dalších opatření zmiňme prevenci kožních infekcí, pravidelnou péči o kůži, manuální lymfodrenáže či tlakovou segmentální masáž (pressoterapii).
Z farmakoterapie se uplatňují především venofarmaka s komplexním účinkem (venotonický, antiedematózní, kapilarotonický, protizánětlivý a lymfotropní). Příkladem takového venofarmaka může být např. Detralex, který rychle, výrazně a dlouhodobě redukuje otok žilní a mízní etiologie. Na úrovni mikrocirkulace se uplatňuje pokles adhezivity a aktivace leukocytů, snížení uvolňování zánětlivých mediátorů, pokles hyperpermeability, kapilární fragility, krevní viskozity a nakonec i zlepšení transkutánního parciálního tlaku kyslíku.
MUDr. Sabina Švestková
