Máte těžké nohy, hlavně navečer po namáhavém dni?

V odstraňování subjektivních potíží a otoků spojených s CVD jsou účinná venofarmaka (venotonika). Preparáty této skupiny mohou být původu rostlinného (s účinnými složkami aescin, rutosidy, diosmin, ruscus a hesperidin), semisyntetického (účinné složky tribenosid, troxerutin) nebo syntetického (s účinnými složkami calcium dobesilas, diethylamin, heptaminol).

K nejrozšířenějším venofarmakům patří flavonoidy (bioflavonoidy), rutin, oxerutin a troxerutin. Tyto léky zlepšují žilní a lymfatický návrat zvyšováním žilního a lymfatického tlaku. Snižují tím žilní hypertenzi a mají pozitivní vliv na průtok krve mikrocirkulací. Dále snižují viskozitu krve, agregaci erytrocytů, adhezi leukocytů a permeabilitu kapilár, zvyšují fibrinolytickou aktivitu krve a působí membranoprotektivně.

Pro podávání venofarmak jsou často doporučována různá dávkovací schémata. Pacienti s projevy chronické žilní insuficience nebo s poruchami funkce mikrocirkulace mohou vyžadovat trvalé, časově neomezené užívání. Naproti tomu u osob s jednoduchými primárními varixy, bez projevů žilní nedostatečnosti, je vhodné přechodné podávání v závislosti na přítomnosti symptomů.

Pocit těžkých, unavených nohou, hlavně večer, který vám brání v usnutí, patří mezi typické příznaky chronického žilního onemocnění (CVD = chronic venous disease).

Subjektivní příznaky, které se tradičně připisují CVD, zahrnují bolesti, tíhu, únavu, pocit otékání, křeče, svědění, brnění a neklidné nohy. Potíže mají spontánně kolísavou intenzitu a mění se i v závislosti na ročním období a klimatu. Podíl pacientů, kteří mají některé z těchto příznaků, stoupá se závažností postižení žilního systému.

Velikost subjektivních obtíží nemusí vždy korelovat s velikostí křečových žil (varixů). Velké varixy mohou být zcela asymptomatické a naopak, nevýrazný nález na dolních končetinách může být provázen velkými subjektivními obtížemi pacienta.

Výše uvedené symptomy se zhoršují při dlouhodobém stání, sezení, ke konci dne, naopak v ranních hodinách nebo při elevaci končetin se zmírňují.

 Symptomy chronické žilní choroby

Otoky, provázející chronické onemocnění žilního systému a jejich léčba

Chronická žilní insuficience (nedostatečnost) – kdy, jak a co operovat?

V odstraňování subjektivních potíží a otoků spojených s CVD jsou účinná venofarmaka (venotonika). Preparáty této skupiny mohou být původu rostlinného (s účinnými složkami aescin, rutosidy, diosmin, ruscus a hesperidin), semisyntetického (účinné složky tribenosid, troxerutin) nebo syntetického (s účinnými složkami calcium dobesilas, diethylamin, heptaminol).

K nejrozšířenějším venofarmakům patří flavonoidy (bioflavonoidy), rutin, oxerutin a troxerutin. Tyto léky zlepšují žilní a lymfatický návrat zvyšováním žilního a lymfatického tlaku. Snižují tím žilní hypertenzi a mají pozitivní vliv na průtok krve mikrocirkulací. Dále snižují viskozitu krve, agregaci erytrocytů, adhezi leukocytů a permeabilitu kapilár, zvyšují fibrinolytickou aktivitu krve a působí membranoprotektivně.

Pro podávání venofarmak jsou často doporučována různá dávkovací schémata. Pacienti s projevy chronické žilní insuficience nebo s poruchami funkce mikrocirkulace mohou vyžadovat trvalé, časově neomezené užívání. Naproti tomu u osob s jednoduchými primárními varixy, bez projevů žilní nedostatečnosti, je vhodné přechodné podávání v závislosti na přítomnosti symptomů.