Příběh Lenky a Marie: Bolí mě nohy. Co s tím mohu udělat?

Paní Lenku i její maminku Marii trápily bolavé a oteklé nohy, křečové žíly a další evidentní projevy žilního onemocnění. Paní Marie dokonce bojovala s bércovými vředy. Chronické žilní onemocnění je často podceňované zejména z pohledu pacientů. K rizikovým faktorům, které zhoršují jeho průběh, patří vyšší věk, nadváha a obezita, ženské pohlaví, vyšší počet gravidit, delší stání a sezení, kouření a také nedostatek pohybové aktivity a další nemoci, se kterými se pacienti léčí.

„Jako kadeřnice jsem celý den na nohou a na konci dne mě většinou nohy pěkně bolí. Někdy bych nejradši v práci skončila dřív, ale nemůžu si to dovolit, mám hodně klientek.“ 

„A co uděláte, když přijdete domů?“ 

„No, když jsou nohy těžké a bolí, zvednu je nahoru a opřu o zeď. To pak přichází velká úleva, to mi pomáhá. Ale děti čekají na večeři, takže opět stojím, potom děláme s dcerami úkoly, takové ty běžné věci.“ 

„Nosíte, nebo jste někdy nosila kompresní punčochy?“ 

„Myslíte ty stahující? To nosila mamka, ta má příšerné nohy, obrovské křečáky, spoustu fleků, byla i na operaci a měla i otevřenou ránu. Takové nohy mít nechci, to je strašné. A to bych ty punčochy měla nosit do práce?“ 

Paní Lenka: Metličky a křečové žíly 

To je ukázka rozhovoru, který probíhal v mé ambulanci s paní Lenkou. Od svých 19 let pracovala téměř deset let jako prodavačka, mezitím ukončila studium v oboru kadeřnictví a tomu se věnuje dodnes. Již před dvacátým rokem života pozorovala vznik metliček na stehnech a menší křečové žíly na bércích. V těhotenství se k tomu přidaly otoky nohou zejména v oblasti lýtek a kotníků, rozšířené cévy se objevily i na vnitřní hraně chodidel. K vyšetření na cévní ambulanci ji po druhém porodu přivedly červeno-hnědé pigmentové změny, a hlavně strach z toho, aby nedopadla jako její máma. Na ambulanci se dozvěděla všechny souvislosti – jak žilní onemocnění vzniká, co vede k jeho zhoršení, jaká jsou stadia a preventivní opatření. Zároveň jsem paní Lenku odeslala na ultrazvukové vyšetření cév a doporučila jí léčbu spočívající v užívání venofarmaka, nošení kompresních punčoch a dodržování režimových opatření.  

Paní Lenka měla v té době typické projevy chronického žilního onemocnění, které se zhoršuje v důsledku dlouhodobého stání nebo sezení v práci, nadváhy a obezity, nebo také s počtem gravidit. Důležitou roli sehrává také dědičnost a nedodržování doporučené terapie.  

Angiolog (cévař) doporučil konzultaci u cévního chirurga. Ten paní Lence navrhl menší miniinvazivní výkon, tzv. skleroterapii, která vedla k odstranění metliček a menších křečových žil. Tento zákrok ovšem podstatu nemoci neřeší. Z toho důvodu byly paní Lence doporučeny kompresní stehenní punčochy, pravidelný pohyb, který má pacientka velmi ráda, odlehčování nohou jejich zvedáním do zvýšené polohy (to paní Lenka dělala doma intuitivně), vyhýbání se nošení vysokých podpatků a pobytu v sauně nebo horké vaně. Aby léčba byla skutečně účinná, bylo paní Lence doporučeno venofarmakum – lék na předpis, který zvyšuje pevnost žilní stěny, má protizánětlivý, protiotokový účinek, tím zlepšuje zpětný tok krve a zlepšuje kvalitu života pacientů s žilním onemocněním. 

Z mé praxe vyplývá, že většina pacientů nemá problém s užíváním léku, jehož pozitivní účinek se obvykle dostaví již po pár dnech. Největší problém bývá s navlékáním kompresních punčoch. Z toho důvodu jsem pacientku změřila, společně jsme vybraly vhodný typ stehenní punčochy s krajkou, podle přání pacientky černé barvy a naučily se je společně navlékat. Paní Lence jsem dala tipy, jak správně a jednoduše navlékat punčochy doma, jaké cviky v průběhu dne provádět a jak o své nohy pečovat, aby oddálila progresi onemocnění, které trápí také její maminku.  

Paní Marie: Bolesti nohou a bércové vředy 

Pojďme se blíže podívat na příběh paní Marie, maminky mé pacientky. Narodila se na začátku padesátých let. Po završení dospělosti se zaměstnala na poště, ovšem krátce na to otěhotněla. V průběhu těhotenství přibrala víc jak 12 kg a od té doby bojuje s nadváhou. Dva roky po prvním porodu nastoupila do lesní školky, kde byla práce fyzicky velmi namáhavá. Krátce na to přišlo druhé těhotenství a s ním další kila. I když je stále aktivní, pracuje na zahrádce, jezdí na kole, nedaří se ji snížit váhu. Do lesní školky se vrátila velmi rychle po druhém porodu. Kolem třicátého roku života se jí objevily na obou bércích křečové žíly, kterým předcházely rozsáhlé pigmentové změny zasahující celou oblast bérců a kotníků, bolest nohou, občasné noční křeče. „Ale kdo to v té době neměl? Nikdo to neřešil. Tehdy se o tom tolik nevědělo“, řekla mi v rozhovoru. Kvůli práci na plný úvazek a dvěma dětem neměla čas zajít k lékaři. Až když se jí otevřela v oblasti pravého vnitřního kotníku rána, která se delší dobu nehojila, i když ji mazala dělanými mastmi, zašla za praktickým lékařem, a tím spustila řadu vyšetření. Byla odeslána na cévní vyšetření, odtud k cévnímu chirurgovi a ten provedl operaci křečových žil. V kombinaci s vlhkou terapií, která byla vedena na ambulanci hojení ran, nakládání krátkotažných kompresních obinadel a užívání odpovídajícího léku, který má prokázané účinky na zlepšení kondice žil a podporu hojení ran žilní etiologie, vedl tento operační výkon ke zhojený rány. Kromě venofarmaka (léků na onemocnění žil) užívá v současné době paní Marie léky na vysoký krevní tlak, cukrovku a zvýšený cholesterol.  

Toto je příběh dvou žen – matky a dcery. Z pohledu vzniku a rozvoje chronického žilního onemocnění je spojují stejné příznaky (bolest a otoky nohou, pocity těžkých nohou, občasné noční křeče), dědičná zátěž (rodiče a babička paní Marie měly křečové žíly, z pohledu paní Lenky je dědičnost ze strany matky, její sestra křečové žíly nemá) a také doporučená léčba (venofarmakum, kompresní punčochy, režimová opatření, cévně-chirurgický výkon – operace a sklerotizace). Z pohledu pozastavení zhoršení projevů žilního onemocnění je přístup obou žen rozdílný. Paní Lenka má obavu z toho, aby nedopadla jako její matka, takže chodí každý rok na pravidelné kontroly na cévní ambulanci, do práce a na delší cesty nosí kompresní punčochy, denně užívá doporučený lék, udržuje si štíhlou postavu, pravidelně sportuje, vyhýbá se pobytu v horké vodě a v posledním roce si oblíbila otužování. Paní Marie říká, že s nohama už nic nenadělá, modelka už z ní v jejím věku nebude, proto nosí punčochy pouze, když má bolesti. Doporučený lék užívá pravidelně, ale na pravidelné kontroly k praktickému lékaři nebo do specializované ambulance nechodí. Další rozdíl spočívá v tom, že paní Lenka byla vyšetřena včas a díky tomu jí po diagnostikování žilní nemoci byla doporučena vhodná kombinovaná terapie, kterou dodržuje.  

Paní Marie oddalovala vyšetření, zlehčovala bolest nohou a další signály, že se jedná o progresivní onemocnění žil, na vyšetření přišla až v posledním pokročilém stadiu obtížně se hojící rány a ani v současnosti nedodržuje doporučenou léčbu.  

V dnešní době máme k dispozici velké množství informací ohledně vzniku, rozvoje a prevence progrese onemocnění žil. Důležitá je včasná diagnostika, tedy odhalení, zda příčinou bolesti, otoků nohou a dalších symptomů je právě onemocnění žil. Proto je důležité při prvních projevech zajít k praktickému lékaři, na cévní nebo kožní ambulanci, podstoupit ultrazvukové vyšetření cév, a hlavně dodržovat doporučenou terapii, která by měla být celoživotní.