Příběh Věry: Kvůli oteklým nohám byla cesta nesnesitelná

Nedávno mi v ambulanci vyprávěla jedna pacientka svoji zkušenost s dlouhým cestováním autobusem na dovolenou. Domnívám se, že je důležité sdílet takové zkušenosti, protože mohou sloužit jako ponaučení pro nás všechny, jak důležité je dbát na své zdraví a naslouchat doporučením odborníků. Přečtěte si následující příběh a možná z něj i vy můžete čerpat cenná poučení.

Jmenuji se Věra a je mi 47 let. Rozhodla jsem se podělit o svůj příběh, abych pomohla jiným, protože já sama jsem se poučila až z vlastní chyby. V červnu jsme jeli s manželem na dovolenou do Chorvatska. Autobusem. Šestnáct hodin s nohama dole, občasnou zastávkou, nemožností natáhnout si nohy. Spánek byl neklidný, přerušovaný, nedokázala jsem se při své výšce poskládat do pohodlné polohy. Prostě horor. Manžel je o deset let starší, o několik kilogramů těžší a o pár centimetrů nižší, ale prožívání cesty popisoval podobně. S jedním obrovským rozdílem. Zhruba po osmi hodinách cesty jsem místo nohou měla dvě těžké konve a někdo mi začaroval boty, takže se scvrkly o dvě velikosti.  

Můj manžel na této plánované zastávce vyskočil z autobusu jako jelen v říji, který právě uviděl nádhernou laň, ladným krokem prošel parkoviště a zmizel v útrobách čerpací stanice. Jak já mu záviděla! Doplazila jsem se na toaletu a nechápala, co se děje. Do této doby jsem neměla podobné problémy. Nohy mě občas pobolívaly po delší turistice, nebo po dlouhém dni v práci, kdy jsem většinou stála a ano, někdy se mi stalo, že jsem si v divadle sundala lodičky a měla problém se do nich po konci představení nasoukat. Ale většinou se tento problém vyřešil zvednutím nohou na gauč, odpočinkem, nebo ve spánku nohy do rány splaskly. Zážitek v autobuse byl ale úplně nový. Tlak v lýtkách, bolest a tíha v nohou, otoky v oblasti kotníků byly větší než jindy. A hlavně mě čekalo dalších osm hodin této nezapomenutelné cesty.  

„Tobě nohy neotekly?“, zeptala jsem se po návratu do autobusu manžela.  

„Ne, jsem v pohodě.“  

„Jak to?“ 

„A jak to mám vědět? Já jsem rád, že mi neotekly. Vždyť víš, že už pár let beru léky na žíly, na zpevnění žilní stěny, které mají účinek i proto otokům. Takže asi fungujou. Ty je nebereš?“ 

„No neberu.“ 

„A proč ne? Měl jsem pocit, že ti je praktická lékařka předepsala.“  

„No já nevím. Jsem se nechtěla cpát práškama, když mi nic nebylo.“ 

„Aha, no vidíš, tak asi jsi se cpát měla a teď bys neměla nohy jako konve. Tvoje máma přece má křečáky, takže to máte v rodině.“ 

„No já vím, ale….“ 

„Hele, mě to nevysvětluj, proč je nebereš. Já jsem si je ráno vzal a teď je mi dobře. A proč sis nevzala aspoň ty stahovací podkolenky? Podívej, řidič je má.“ 

„To vidím. A závidím mu je. Nevím, proč jsem si je nevzala. Jsem si nemyslela, že je budu potřebovat.“ 

„A kdy si byla naposledy na cévním?“, pokračoval kritickým tónem manžel. 

„No asi před rokem…. Ne počkej, to bylo ještě před covidem…“ 

„Tak co se divíš?“ 

Tak nějak probíhal náš dialog.  

No nebudu to protahovat. Do Chorvatska jsme dojeli po šestnácti hodinách. Byla jsem nevyspalá, unavená, rozlámaná a s oteklýma nohama. Manžel i ostatní účastníci zájezdu byli v pohodě. Až na parkovišti jsem si prohlédla jejich nohy a zjistila, že většina z nich má kompresní podkolenky. Jak jsem později zjistila, většina z nich již na podobném zájezdu byla a měla s tímto typem cestováním zkušenost.  

Jaké ponaučení si z toho odnáším? Můj manžel poctivě užívá léky, které mu předepisuje praktický lékař a nemá problémy. Já se musím co nejdříve objednat do cévní ambulance, koupit si alespoň podpůrné kompresní podkolenky, nebo si nechat předepsat takové ty lepší, s větší kompresí, a hlavně vše poctivě užívat a nosit. Musím trochu víc před cestou přemýšlet nad tím, jaké důsledky toto dlouhé sezení může mít, a příště si na cestu vezmu větší boty.  

O chronickém žilním onemocnění – doporučení MUDr. Júlie Černohorské 

Onemocnění žil je chronické a má zhoršující se charakter. Proto paní Věra dříve zátěž zvládala lépe, ale čím je starší, tím jsou její žíly méně odolné. To, jak na tom je, jsme zjistili na vyšetření. Paní Věře jsem doporučila vhodnou léčbu. Zatím pozoruje menší pavoučkové cévy na stehnech a pod koleny, bolest a pocity tlaku zejména v oblasti lýtek a občas jí otečou kotníky. Ale nemusí to být pravidlo, každý je jiný, takže i ty projevy mohou být jiné a může se jednat např. o neklidné nohy, noční křeče, nebo jenom těžké nohy. Důležitá je prevence, to znamená pravidelné cvičení, např. chůze, plavání, jízda na kole, nezvyšování váhy, protože nadváha a obezita patří k faktorům, které žilní onemocnění zhoršují, nenošení vysokých podpatků, a hlavně pravidelné kontroly u praktického nebo cévního lékaře, který v případě potřeby doporučí vyšetření u cévního chirurga. Více o prevenci, režimových opatřeních, rizikových faktorech, nebo o tom, jak se vyhnout bolesti nohou, se dozvíte zde na webu – www.zilniporadna.cz. Paní Věra už většinu rad z tohoto webu přečetla a díky tomu je na další cestování mnohem víc připravená.