Praktické rady před, při a po sklerotizaci
Sklerotizace je jednou z metod odstraňování spíše menších křečových žil a mikrovarixů nebo metliček, což jsou červené či promodralé žilky o průměru 1-3 mm. Při tomto výkonu se do žíly tenkou jehličkou aplikuje speciální roztok, který způsobí její slepení. Postupným prorůstáním vaziva dojde časem k uzávěru a zániku žíly. Výkon nevyžaduje pracovní neschopnost ani výrazná omezení v běžném životě nebo sportu.
Sklerotizace bývá někdy využívána jako doplňkový postup během operačního zákroku, nebo i po něm, a je doporučována jako prevence dalšího rozšiřování varixů. Průměrný počet sezení sklerotizace je 2 až 4, vždy s odstupem několika týdnů. Úbytek křečových žil po sklerotizaci je až 80 %.
Pro koho není sklerotizace vhodná?
Sklerotizace není vhodná pro nepohyblivé pacienty, pacienty s akutním zánětem žil, těhotné a kojící ženy, a zcela se nehodí při celkové infekci. Nesmí se provádět u osob s alergií na látku obsaženou ve sklerotizačním roztoku, u onemocnění periferních tepen a při akutním onemocnění srdce.
Je sklerotizace bolestivá?
Při aplikaci sklerotizačního roztoku může mít pacient pocit tepla, mírné citlivosti, pálení nebo až bolestivosti v místě aplikace sklerotizační látky. Po výkonu se objevuje přechodný otok a zčervenání v místě vpichu, které zpravidla mizí do 3 dnů po aplikaci.
Zásady kompresní léčby po sklerotizaci
Ihned po skončení sklerotizace se na končetinu aplikuje kompresní bandáž pomocí obinadel nebo punčoch. Čím delší a důslednější je zevní komprese po sklerotizaci, tím lepší a trvalejší je výsledný efekt. U malých žil je ošetřený úsek téměř nezřetelný, u větších žil bývá přechodné zvětšení ošetřené žíly provázené jejím zatuhnutím a mírnou bolestivostí.
- Stehenní punčocha 2. kompresní třídy je nasazena bezprostředně po zákroku a první 3 dny po zákroku je nutné mít punčochu trvale, tzn. 24 hodin denně. Nelze ji sundat ani při sprchování a na hygienu.
- Po 3 dnech od zákroku si pacient vleže sundá punčochu, odstraní náplasti a krytí (longety a tampóny) a po krátké sprše (ideálně v sedě ve vaně) si znovu nasadí punčochu. Po odstranění mohou být v místech vpichů drobné modřinky nebo zatvrdlinky, které je vhodné ošetřit krémem nebo gelem.
- Minimálně po dobu 2-3 týdnů od zákroku není možné ani krátkodobé sezení či stání bez nasazené punčochy. Doporučuje se sprchovat s punčochou a teprve po osušení vleže na posteli ji vyměnit za suchou, ale krátkou sprchu bez punčochy spíše vlažnou vodou lze tolerovat. Je vhodné si ponechat punčochu nebo bandáž po tuto dobu i na noc.
Zásady dlouhodobé léčby po sklerotizaci
Metličky a křečové žíly jsou projevy chronického žilního onemocnění. I po zákroku je potřeba pokračovat v dlouhodobé péči o žíly, aby se v budoucnu neobjevily nové metličky nebo křečové žíly. Tedy dlouhodobě a nepřetržitě užívat léky – venofarmaka, nosit kompresní punčochy či podkolenky a dodržovat režimová opatření.
Praktické rady těsně před sklerotizací
Praktické rady těsně po sklerotizaci
Možné komplikace po sklerotizaci
Infiltráty: Jedná se o bolestivé, někdy i mírně začervenalé zatvrdliny v průběhu sklerotizované žíly. Mohou vzniknout v místě větších varixů a zejména pak u pacientů, kteří nenosí trvale kompresní punčochy. Léčba spočívá v důsledném nošení kompresivní punčochy a místní aplikaci mastí či gelů s obsahem heparinu.
Hyperpigmentace: Tmavě hnědavé zabarvení kůže v místě sklerotizované žíly. Částečně lze léčit bělícími krémy nebo laserem. Tvorba hyperpigmentací vždy souvisí s individuální schopností hojení, fototypem pokožky nebo opálením kůže. Je třeba předem uvážit, že někdy mohou tyto pigmentace přetrvat dlouhodobě (měsíce i roky) a někdy jsou trvalé.
Alergické reakce: Místní (na náplast, dezinfekční prostředek, punčochu) a celkové (kopřivka nebo jiná celková alergická reakce).
Kožní komplikace: Někdy se vpich může špatně hojit a může dojít ke vzniku nekrózy (odumření) ohraničeného okrsku kůže, následně drobných vředů, či hnisání, projevy se poté hojí několik týdnů jizvou.
Jiné komplikace: Přechodné neurologické příznaky (např. poruchy zraku) a migréna.
Flebitida a flebotrombóza: V případě flebiditidy se jedná o rozsáhlejší zánětlivé postižení povrchních žil. Projevuje se bolestivostí a zarudnutím povrchních žil, které je většího rozsahu a šíří se do jejich okolí. Někdy má pacient i zvýšenou teplotu. Léčí se důslednou kompresí, mastmi a gely s obsahem heparinu, popř. venofarmaky. U flebotrombózy jde o postižení hlubokých (vnitřních) žil. Projevuje se především masívním otokem (zvětšením obvodu) končetiny, spontánní i pohmatovou bolestivostí lýtka a stehna. Vyžaduje intenzivní léčbu včetně preparátů na ředění krve.
