Lymfedém: častá komplikace po gynekologické operaci

Lymfa neboli míza tvoří v těle ucelený systém. Pokud však v něm chybí dostatek cév a uzlin nebo jsou poškozené, tekutina zůstává v tkáních, a tvoří se otoky. Tento druh tuhého otoku se nazývá lymfedém.

K uvedenému poškození dochází velmi často po chirurgických výkonech při léčbě onkologických onemocnění. Týkají se pacientů s operacemi nádoru prsu, prostaty, děložního těla i čípku, vaječníků, vejcovodů a děložních vazů. Při těchto zákrocích se odstraňují i mízní uzliny, což způsobí nedostatečnou transportní kapacitu mízního řečiště a následně může dojít k lymfatickému otoku.

Lymfedém trápí hlavně ženy po gynekologické operaci

Zmíněné otoky mohou vzniknout kdekoliv v těle, ale nejčastěji se jedná o dolní a horní končetiny. Typickými místy jsou podpaží po operaci nádoru prsní žlázy, v třísle po operaci gynekologických nádorů u žen a prostaty u mužů). Lokalizace obvykle začíná pod překážkou – na horní části paže, na stehně pod tříslem a podobně. Lymfatický otok po onkogynekologických chirurgických výkonech (největší a nejradikálnější bývá odstranění vaječníků) může zasáhnout oblast břicha, ať už celkově, nebo lokálně jako velký vyčnívající hrbol. Na tuto možnost se při edukaci pacientek často zapomíná.

Zadržená tekutina namáhá postiženou oblast, zhoršuje její hybnost, zvětšuje objem a v důsledku mění složení tkání. Navíc obsahuje metabolické zplodiny a toxiny, které způsobují, že místo je náchylnější k infekci, vzniku erysipelu (růže) a dalších bakteriálních zánětů i plísňových onemocnění.  

Někdy se lymfedém objeví až s delším odstupem, kdy už je ani poučený pacient nečeká, a o to více ho překvapí. Proto je nutné si uvědomit, že s touto možností je třeba vždy počítat. Jak ji ale řešit?

Lymfu rozhýbe odborník

Lymfatický systém je součástí našeho imunitního a oběhového systému, který tvoří lymfatické uzliny, lymfa, slezina, mandle a žláza brzlík. Na rozdíl od krevního oběhu však nemá pohon, jímž je pro krevní oběh srdce. Proto se musí v případě poškození nebo zničení částí tohoto systému lymfa rozhýbat jinak.

Tato léčba patří do rukou zkušeného a speciálně vyškoleného zdravotnického personálu a hradí ji zdravotní pojišťovny. Intenzívní léčba trvá asi šest týdnů a skládá se především z manuální mízní drenáže, při níž se speciálními jemnými hmaty pozvolna lymfa „posunuje“ z prosáklých tkání, aktivuje se její tok a daří se dosáhnout odplavení škodlivin ven z těla. 

Další možností je přístrojová mízní drenáž. Při ní se do speciálních vícekomorových návleků, natažených na postiženou oblast, vhání ve stanoveném pořadí vzduch pod mírným tlakem a zesiluje účinek ruční drenáže.  Obě metody se často kombinují. Na konci ošetření se pacientovi provede vícevrstevná bandáž obinadly s krátkým tahem nebo aspoň kompresními punčochami.

Bez komprese a stahovacích punčoch se neobejdete

V rámci úspěšné léčby je důležité použít zevní kompresi okamžitě po operaci. Ta se také využívá udržovací etapě léčby, následující po zahajovací intenzívní fázi. Při ní nosí pacient během dne kompresivní punčochy vyšší kompresní třídy nebo rukávový návlek. Zároveň provádí pravidelné speciální cvičení. Smyslem bandáže není stažení dané oblasti, ale vytvoření překážky, která zamezí zpětnému usazování lymfy v kůži a podkoží.

Zevní komprese snižuje tvorbu lymfy, zvyšuje její odtok, normalizuje zpětnou dopravu krve a zmenšuje otok. Může tak zabránit vzniku a rozvoji lymfedému a za pomoci další léčby udržet zmenšený objem končetiny a stabilizovat její stav.

Pamatujte také, že pro rozhýbání toku lymfy je důležitý aktivní tělesný pohyb. Dobré je také naučit se břišnímu dýchání. Při nádechu se při něm zvedá pouze břicho, nikoli hrudník. Pomáhá rovněž stoupání na špičky a pohupování z pat na špičky. Při lymfedému je prospěšná také chůze a cvičení na nestabilních plošinách, které aktivují důležité svaly, nebo na tzv. nášlapných ježcích, které stimulují reflexní body.

 

 

 

Homepage: 

NEWSLETTER
PARTNEŘI