Otoky po operacích a úrazech: Co pomůže?

Po chirurgických výkonech se pacienti často potýkají s přetrvávajícími otoky. Příčinou bývá narušení, poškození či odstranění cév a uzlin lymfatické soustavy.

Pokud pak v tomto v tomto uceleném systému chybí lymfatickým cévám a uzlinám dostatečná kapacita, lymfa nemůže správně proudit. Ve tkáni nebo v orgánu se pak vyskytuje více tekutiny, než je normální. Vázne výměna vody a živin mezi krví a buňkami, v důsledku toho se mění podmínky metabolismu.

Jak jsou na tom vaše žíly?

K porušení lymfatické soustavy dochází nejen po operaci, ale také po úrazu nebo ozařování či při zánětu. Zmíněné otoky mohou vzniknout kdekoliv v těle, ale nejčastěji se jedná o dolní a horní končetiny. Obvykle začínají pod překážkou – na horní části paže, na stehně pod tříslem a podobně. Lymfatický otok po onkogynekologických chirurgických výkonech (největší a nejradikálnější bývá odstranění vaječníků) může zasáhnout oblast břicha, ať už celkově, nebo lokálně jako velký vyčnívající hrbol.

Při těchto zákrocích se odstraňují i mízní uzliny, což způsobí nedostatečnou transportní kapacitu mízního řečiště. Existuje však i přímá souvislost s blokádou průtoku krve při žilních onemocněních – chronické žilní nedostatečnosti. Proto lidé s chorobami žil mají vyšší riziko rozvoje otoků.

Nejde jen o banalitu

Nad otoky není dobré mávnout rukou. Zadržená tekutina namáhá postiženou oblast, zhoršuje její hybnost, zvětšuje objem a v důsledku mění složení tkání. Navíc obsahuje metabolické zplodiny a toxiny, které způsobují, že místo je náchylnější k infekci, vzniku erysipelu (růži) a dalších bakteriálních zánětů i plísňových onemocnění.  

Jestliže otok neboli edém přetrvává několik měsíců, stává se z něj chronickým problém, který snižuje kvalitu života pacienta. Léčí se pomocí komplexní dekongestivní  terapie ve speciálních lymfocentrech. Léčba se skládá z ruční a přístrojové lymfodrenáže, kompresivní terapie, lymfotapingu a podávání venofarmak. Tyto léky posilují žíly, což napomůže i cirkulaci mízy a tím i odvodu přebytečné tekutiny.

Lymfatický systém na rozdíl od krevního oběhu však nemá pohon, jímž je pro krevní oběh srdce, musí se v případě poškození nebo zničení částí tohoto systému lymfa rozhýbat jinak.

Punčochy či návleky pomáhají

Tato léčba patří do rukou odborníků a hradí ji zdravotní pojišťovny. Obvykle se při ní kombinuje ruční mízní masáž s přístrojovou mízní drenáží, čímž se lymfa zvolna „posunuje“ z prosáklých tkání. Na závěr se provede vícevrstevná bandáž obinadly s krátkým tahem.

Dále je třeba používat během dne stahovací elastické punčochy vyšší kompresní třídy, nebo rukávový návlek. Smyslem bandáže není stažení dané oblasti, ale vytvoření překážky, která zamezí zpětnému usazování lymfy v kůži a podkoží.

Zevní komprese tak efektivně snižuje tvorbu lymfy, zvyšuje její odtok, normalizuje zpětnou dopravu krve a zmenšuje otok. Může tak zabránit vzniku a rozvoji lymfatických otoků. Pamatujte také, že pro rozhýbání toku lymfy je důležitý aktivní tělesný pohyb. Dobré je také naučit se břišnímu dýchání. Prospěšná je také chůze a cvičení na nestabilních plošinách, které aktivují důležité svaly, nebo na tzv. nášlapných ježcích, které stimulují reflexní body.

Homepage: 

NEWSLETTER
PARTNEŘI